Tamburašská hudba

V roce 591 n.l. byzantský král Mauricius bojuje s Římskou říši v oblasti Thracie. Zde on zajal tří Slovany. V úžasu Mauricius zjistil, že tito Slovani nejsou ozbrojeni, a nosí s sebou jen tambury. Překvapeně se ptal, kdo jsou a cože to mají v rukou? A oni odpověděli: „My jsme Slované a my žijeme podél Západního moře (Jadranu). My hrajeme na tambury, protože u nás není žádné železo, my žijeme v míru. My neznáme význam válečných polnic.“

* History of the Tambura, Walter Kolar
Tamburašský věstník, ročník I. (1903), č. 1, Praha – Žižkov

V té době tambura byl výlučně sólový nástroj. Hudba sloužila jako doprovod zpěvu a tance. Podle lidových příběhů, to hudba byla tak krásná, že i kozy začaly tančit, když uslyšely hrát tamburu.

V 19. stol. souběžně v dalších zemích se vyvíjejí nová hudební seskupení. V Rusku jsou to hráči na balalajky a domry. V západní Evropě hráči na loutny.V Itálii vznikají mandolínové orchestry. 

První chorvatský tamburašský orchestr dal dohromady Pajo Kolaric v Osijeku v roce 1847 a tehdy čítal šest členů.
První tamburašský koncert uspořádal Ivan Sladicek se skupinou čtyř hráčů v Zagrebu v roce 1879.
Poprvé se začalo tamburašské hudbě vyučovat v roce 1882 na univerzitě v Zagrebu, Mijo Majer měl první čtyři studenty.
První profesionální tamburašský orchestr na světě vznikl počátkem 19. století na území dnešní České republiky.

Tamburašská hudba začala pronikat i za hranice Chorvatska. Členové chorvatských tamburašských souborů byli kromě dělníků středoškolští a vysokoškolští studenti. A právě zásluhou těch, kteří odcházeli pracovat nebo studovat mimo území Chorvatska, se tamburašská hudba rozšířila do Bosny, Dalmácie, Slovinska, Vojvodiny a Srbska.

 Rozšířila se také do českých zemí, Slovenska, Rakouska, Německa a také Ameriky a Austrálie – prostě všude tam, kam odcházela chorvatská mládež na studia nebo dělníci za prací. Zakládaní tamburašských spolků na našem území se datuje přibližně od roku 1896. Souborů rychle přibývalo a zároveň s nimi se objevilo mnoho problémů, které bylo nutno řešit. Vyvstala nutnost vytvořit organizaci, která by zastupovala zájmy všech souborů. Tak byl 17. 5. 1903 ustaven „Svaz tamburašských spolků československých“ v místnosti Brejchovy plzeňské restaurace v Praze ve Spálené ulici. Ve stejném roce vychází „Tamburašský věstník“, ve kterém se mimo jiné uvádí:

„Tamburašské soubory jsou ty, které ušlechtilou zábavou odvracejí vrtkavé myšlenky dospívající mládeže od zábav a sportu často útlému lidskému zdraví nebezpečných a jež vštěpují mládeži lásku k hudbě a probouzí v jejich nitru cit pro krásno vůbec“.