Únětice a Klecany aneb volné pokračování máslovického příběhu
Některým z členů už z počtu letošních akcí hrozí minimálně tichá domácnost, a proto raději zůstali doma. Jak praví klasik: „Lepší drobné ústupky než vážné komplikace“, pročež vyrazila nakonec jen tři auta. Jen pár Grománků starších se vydal vlakem. Naštěstí zůstaly ale obsazeny všechny hlasy.
Spolupráce s Pražským ukulele bandem, s nímž jsme se seznámili v září v Máslovicích, začíná nést ovoce. Než si s nimi 28. 12. zahrajeme v Malostranské besedě, setkali jsme se v malé hospůdce U Lasíků v Úněticích. Jestli si ale myslíte, že jde o nějaký klasický venkovský pajzl, jste na omylu. Má to tam styl, příjemnou paní hostinskou a skvělé slané koláče (malé Meluziny by mohly vyprávět, sežraly nám skoro celou výslužku).
Pravda, velikostí šenk moc neoplývá, takže když jsme tam chtěli přijet dřív, abychom se trochu před vystoupením orazili, nebylo ani jedno místečko volné, nezbylo tedy než se přesunout do zdejšího pivovaru, kde jsme si ale taky nakonec zahráli. Na druhý pokus už ale vše vyšlo. Kdyby dorazil celý soubor, asi by nastaly potíže. Přehráli jsme, co se dalo, místní lid i ukulelisti s námi zpívali a bylo veselo. Tudíž generálka proběhla na výbornou.
Zázemí nám na celý víkend opět poskytlo centrum Klíček v Klecanech, kde na žíněnkách již pravidelně přespáváme. Večerní hraní, ranní snídaně i stavění bunkru na spaní mají své neopakovatelné kouzlo. A protože se sluší revanšovat se, uspořádali jsme ještě večer před Úněticemi v naší ložnici malý 90minutový koncertík pro místní. Atmosféra předčila všechna naše očekávání. Plakáty nás sice překřtily na „TABURAŠE“, ale to jsou malé věci.
Velký dík pražské Marcelce i její skvělé tchyni Alence, které se o nás celou dobu vzorně staraly. Guláš, krůta, bůček, štrúdl, tvarohový koláč, ranní snídaně neměly chybu. A když už ani Jiří nemohl, to už o něčem svědčí.
A abych to nakonec celé nějak zarámoval, vracím se znovu k zářijovým Máslovicím. Byla to náhoda, štěstí, osud? Určitě tomu pomohl Martin, který na ukulelisty náhodou narazil a zorganizoval výpravu. A kdyby oni nenapsali, že chtěli být původně tamburaši, asi bychom se do Máslovic a potažmo do Malostranské besedy nikdy nedostali.
