S českými krajany v Srbsku
Bela Crkva – městečko asi 100 kilometrů od Bělehradu a na dohled od rumunské hranice. Je o málo větší než Studénka, takže žádná metropole, ale rozhodně tu je co objevovat.
A proč zrovna tady? Protože se zde nachází srdce české menšiny v Srbsku. Najdete tu Českou národní radu zastupující všechny české krajanské spolky, dále Matici českou a taky Českou besedu, která funguje už od roku 1922. A právě v jejich Českém domě jsme zahráli a zazpívali.
Na stopu Bely Crkvy nás přivedl český velvyslanec v Srbsku Jan Bondy, kterého jsme potkali na únorovém výjezdu do Vrbasu a který nás doporučil. Čechů je tu několik stovek, ale jejich počet se zmenšuje. Mnozí odcházejí za prací do měst, jiní rovnou do Česka. Část místních má kořeny i v českých vesnicích v Rumunsku.
Držet si češtinu tu není vůbec lehké – smíšená manželství a běžná komunikace v srbštině dělají své. Přesto jsou lidé na svůj původ pyšní a někteří se dokonce snaží češtinu znovu „oprášit“. A musíme uznat, že jim to jde – slyšeli jsme to na vlastní uši.
O tom, že česká kultura tu stále žije, nás přesvědčil i koncert: místní s námi zpívali nejen českou hymnu, ale znali i mnoho dalších písní, které jsme měli v programu, takže atmosféra byla víc než slavnostní.
A jak se o nás postarali? Na podtrženou jedničku s hvězdičkou: ubytování, jídlo i večerní družba – všechno super. Určitě nebudeme proti tomu, kdyby se to celé brzy zopakovalo.
Cestou zpátky jsme si ještě udělali zastávku ve vesničce Raveno Selo u našeho kamaráda Bora. Ten pro nás vyrobil další nádherné čelo, takže teď už Marcela nemusí absolvovat trasu Praha – Studénka s velkým nástrojem. Jedno bude mít ve Studénce, druhé v Praze. A pro Anetku taky jedno zbude. Boro navíc stihl poskytnout servis několika dalším našim nástrojům. A Stojka? Ta se postarala o takové pohoštění, že se nám ani nechtělo odjíždět.
Ale loučení se Srbskem není nadlouho. Už koncem října nás čekají festivaly v Rumě a Starcevu. A když k tomu připočítáme i podzimní prázdniny, je jasné, že si ještě stihneme dopřát maďarské termály. A ty – jak všichni dávno víme – kdo jednou zkusí, už nechce jinak.
