Příběh z Máslovic

 

Máslovice – malá vesnička nad Vltavou s necelými čtyřmi stovkami obyvatel. Kousek od Klecan a svým způsobem i od světa. A právě tam jsme vyrazili – nikoliv na koncert, ale jen tak, ze zvědavosti, protože nás zajímala kapela, která si říká Pražský Ukulele Band“ a má mezi sebou hned Tři Bílé Vrány.

Na internetu na ně narazil Martin a okamžitě ho zaujalo, že jejich původní sen byl stát se tamburaši. Nástroje ale nesehnali, tak se vydali cestou ukulele. Když dohráli, mně se moc líbil jejich styl hry i skladby, skončili jsme s nimi v hospůdce, kde proběhla debata o hudbě, kapelách i tamburách. No, a protože jsme nakonec vytáhli nástroje a zahráli jim, dopadlo to nad očekávání: nabídka na vystoupení v Úněticích a pozvánka do Malostranské besedy na jejich předsilvestrovský koncert, kde bychom vystoupili jako jejich hosté. To už je úplně jiná liga.

A aby toho nebylo málo, do hospody zabloudila i máslovická paní starostka, chvilku poslouchala, a rovnou si nás „rezervovala“ na příští rok. Tady to zkrátka chodí rychle – žádné e-maily, telefony, jen zahrajete a je to.

Nestihli jsme akorát návštěvu Malého máslovického muzea. Zato jsme to místní máslo ochutnali – a to je zážitek sám o sobě. Martin se Simčou se navíc vyhecovali do soutěže „běh s máslem do vrchu“ a oba ve svých kategoriích bodovali.

Počasí ideální , nocleh v klecanském bunkru měl jako vždy styl, a když k tomu přidáme ještě večeři v místním Farm Hausu, už si těžko můžete přát víc.