Po letech v Bílovci

Přestože Bílovec máme za humny, nikdo z nás si nedokázal vzpomenout, kdy jsme tam hráli naposledy. Vědí vůbec ještě Bílovečtí, kdo jsou tamburaši? Nebude jeviště oproti hledišti v přesilovce? Obávali jsme se úplně zbytečně. Připadali jsme si jako doma. Zaplněný sál, skvělá organizace, výborně připravený moderátor, vynikající atmosféra – co si ještě více přát? Dvě hodiny utekly hrozně rychle, místo obvyklých dvou přídavků jsme přidali i třetí. Pro našeho benjamínka Ondřeje to byla na pódiu premiéra, a ačkoli povalil při nástupu Tomášovi stojan, odehrál celý koncert naprosto s přehledem. Prostě křest jaksepatří a určitě na své první vystoupení nezapomene.