Koncert pro Klub seniorů i pana Bajnárka
Po necelém roce jsme opět dorazili do Bílovce. Tentokrát nás pozval místní Klub seniorů, abychom hudbou ozdobili jejich výroční schůzi. A protože dobré věci se nemají schovávat jen pro vyvolené, pořadatelé otevřeli koncert i široké veřejnosti.
Více než hodinový program jsme sestavili s ohledem na generaci, která ještě ví, že písnička má mít melodii a hezký text — a výsledek neměl chybu. Publikum zpívalo s námi téměř každou skladbu.
Několik dní před koncertem se k nám donesla zpráva, že dorazí i 98letý pan Drahoslav Bajnárek, který prý v mládí v našem souboru hrával a rád by nás ještě jednou slyšel. Náš dvorní historik Grománek okamžitě zahájil průzkum internetu i kronik a všeho, co mělo alespoň náznak prachu. Pátral statečně, leč marně — pan Bajnárek totiž působil v souboru během druhé světové války, po ní vyměnil brač za pozoun a odešel do dechovky, čímž se historickým pramenům taktně vyhnul.
Naštěstí Miloš zvolil modernější metodu: živý rozhovor. Před koncertem s panem Bajnárkem probrali, jak to ve Studénce před půl stoletím vypadalo, kdo kde bydlel, ale taky zavzpomínali na Richarda a Milana Gelnarovy. Z pamětního listu, který mu v průběhu koncertu předala Irča, měl obrovskou radost.
Další charitativní vystoupení je tedy úspěšně za námi. Já osobně mám tyhle koncerty z nejraději. Místo tradičního párku jsme dostali řízek s bramborovým salátem, takže jsme nejen potěšili duši, ale poctivě posílili i tělo.
