Když švihák lázeňský řádí
Nevím, jestli Jiří snědl párek nevalné chuti a přišlo mu mdlo, každopádně dostal lázně. A protože do Priessnitzových sanatorií v Jeseníku jezdí pravidelně, letos ho napadlo spojit příjemné s ještě příjemnějším a propašovat tam celý náš soubor.
Díky svému pověstnému šarmu nemusel tamní kulturní referentku přemlouvat dlouho. Během několika dnů bylo hotovo – domluvený koncert, vytištěné plakáty a lázeňští hosté se začali těšit na kulturní zážitek, o kterém ještě netušili, že jim výrazně zvedne tep, a to zcela bez doporučení lékaře.
Protože jsou ale prázdniny a všechno se upeklo rychle, ne všichni mohli dorazit. Na nedělní výpravu se tak vydala přibližně polovina souboru. Saša a všechny tři Meluzíny pojali přípravu opravdu zodpovědně a vyrazili už v sobotu na průzkumnou misi.
Největší ránu utržil Radek. V duchu už několik týdnů plánoval, jak si bude užívat zasloužené „umělecké prázdniny“, ale osud – a Jiří – rozhodli jinak. Po několika kolech poctivého brblání nakonec stejně dorazil na zkoušku i koncert.
Lázně v létě připomínají malé kulturní velkoměsto, takže jsme měli trochu obavy, jestli si v neděli hodinu před obědem někdo dobrovolně vybere poslouchat něco na nástroje, o nichž do té doby neměl ani potuchy. Ukázalo se, že jsme lázeňské hosty podcenili. Hala hlavního lázeňského domu se začala plnit už téměř hodinu před koncertem, a kdo nestihl obsadit křeslo, zabral strategickou pozici na schodech.
Pak už to jelo. Diváci zpívali s námi, tleskali do rytmu a někteří dokonce předváděli taneční kreace, které by ani jejich rehabilitační lékaři nejspíš nečekali. Přídavky, aplaus vstoje byly krásnou tečkou za hodinovým vystoupením. Kulturní terapie zabrala spolehlivě.
Po koncertě si mnoho návštěvníků přišlo prohlédnout naše nástroje, popovídat si. A na možnosti uspořádat velký koncert na promenádě se už taky pracuje.
