Co jste, tambíci, co jste dělali?

Tak kde jsme ještě nezahráli? Třeba na plese. Tedy ne že bychom byli ta hlavní kapela, i když na to taky, myslím, jednou dojde. Fungovali jsme jako druhá hudba v přísálí a vyplňovali prostor v pauzách. 

Na svůj ples nás pozvali hasiči ze Sedlnic. Občas sem totiž zajdeme na pivo a pro místní štamgasty neformálně zahrajeme, proto je téměř nemožné minout se s některými členy místní jednotky. A protože je naše nástroje i repertoár zaujaly, chtěli nás mít při tom.

Bylo jasné, že to tady s nějakými pomalými skladbami nebo vážnou hudbou nevytrhneme, a tak jsme z repertoáru vytáhli ty největší pecky a odrhovačky. A udělali jsme dobře. Lidé s námi zpívali, tancovali a prohlíželi si naše tambury. Ještě nikdy se mi nestalo, že by si stoupli přímo ke mně, hleděli mi do not a komentovali to slovy: „To fakt podle toho hrajete?“

Skvělá nálada panovala až do pozdních nočních hodin, hovězí na víně se šťouchanými bramborami rovněž nemělo chybu, a dokonce i v tombole měli někteří štěstí, takže naprosto vydařená akce.